Pokusím se vám přiblížit, jak vypadá to velké dobrodružství z pohledu člověka, který přijde na konstelace poprvé.

Představte si, že se v daný den a hodinu sejdete na určeném místě s cca 20 dalšími lidmi, které jste nikdy v životě nepotkali a možná některé už ani nikdy potom znovu nepotkáte. Podle místa konání se usadíte většinou na židle, které tvoří kruh, na jehož jedné straně sedí vedoucí konstelací – „konstelář“ a vedle něho je jedna židle volná. Po úvodu, kdy konstelář seznámí účastníky s následujícím průběhem a většinou i vyzve jednotlivé účastníky, aby se krátce představili, přichází chvíle, kdy se první zájemce přihlásí se svou zakázkou. Konstelář ho vyzve, aby si sedl na volnou židli vedle něj a řekl co nejstručněji, co je předmětem jeho zakázky. Potom se ho konstelář krátce vyptá na některé významné události, které se udály v jeho původním rodinném systému. Rodinným systémem klienta se rozumí jeho původní rodina – otec, matka, sourozenci, prarodiče…

Když má konstelář dostatek informací, vyzve klienta, aby si z ostatních účastníků vybral zástupce zpravidla za sebe a své rodiče, případně za některé další důležité osoby podle úvahy konsteláře. Klient si dle svého pocitu vybírá z ostatních vhodné zástupce a vždy se jich ptá na to, zda by mohli představovat danou osobu. Například: „Mohl bych Tě poprosit, abys stál v roli mého otce?“ Pokud se na to oslovený z jakéhokoliv důvodu právě necítí, může roli odmítnout a klient si vybere někoho jiného. Vybrané zástupce nejprve postaví do řady a potom je podle své intuice rozestaví na ploše ohraničené ostatními sedícími účastníky. Tím v podstatě jeho „práce“ končí a odchází si sednout zpět a dále už jen přihlíží. V tuto chvíli se ujímá další aktivity konstelář a vyzývá zástupce rozestavené na ploše, aby se pokusili vcítit do své role (zavřít na chvíli oči, několikrát se zhluboka nadechnout,…).

A v tuto chvíli začíná fungovat to opravdové „kouzlo“ konstelací… Lidé v rolích začínají vnímat různé pocity, cítí emoce a mají tendenci se v roli pohybovat. Emoční pole je často tak silné, že ho vnímají i sedící účastníci konstelací, a tak konstelace působí i na ně. Je pak úlohou konsteláře, aby vhodnými a citlivými zásahy (např. přidáváním dalších osob, vedením pohybů jednotlivých zástupců, vkládáním vět do úst zástupců) napomáhal konstelaci k jejímu léčivému účinku. Zpravidla funguje obecné pravidlo, že čím naléhavěji klient pociťuje konstelovaný problém, tím silněji a srozumitelněji na něj i konstelace působí. Konstelaci ukončí konstelář ve chvíli, kdy podle jeho úvahy již bylo dosaženo odpovídajícího léčivého účinku na systém klienta a může v tu chvíli i vyzvat klienta, aby v systému ještě na chvíli zaujal místo svého zástupce a energii lépe procítil.

Když konstelace skončí, vystoupí si všichni zástupci z rolí velkým krok vpřed či vzad, případně se mohou oklepat. Dále se o tom, co se právě odehrálo, zpravidla nemluví, aby se nerozmělnil účinek konstelace, a na řadu přichází další klient.