Jaký je rozdíl mezi grafologem a písmoznalcem?

 

Grafolog popisuje na základě rozboru rukopisu strukturu osobnosti, psychologický profil pisatele. 

Písmoznalec určuje pravost rukopisu/ podpisu - využívá se v soudnictví, právních záležitostech a policejní praxi.

Grafologie je s písmoznalectvím často zaměňována. Grafolog nemá k vypracování písmoznaleckého posudku potřebné oprávnění. Písmoznalci jsou zapsáni v oficiální evidenci znalců Ministerstva spravedlnosti ČR (lze je vyhledat na www.justice.cz).

 

• pohlaví pisatele – každý člověk má v sobě ženské i mužské energie, které se různě prolínají a projevují. V písmu se ukáže převaha jednoho nebo druhého typu energie, ale nemusí to odpovídat skutečnému pisatelovu pohlaví.
• věk – v písmu se odráží mentální věk pisatele, který se od fyzického věku může značně lišit
• vzdělání – vzdělání sice napomáhá zvýšit efektivitu psacího pohybu (zjednodušení písma, tvarová originalita, účelné uspořádání psacího prostoru), ale nezaručuje že vysokoškolák bude mít originální a vyzrálé písmo. Písmo vysoké úrovně může mít i pisatel se základním vzděláním.
• úroveň inteligence – z písma se dají určit pouze předpoklady k řešení problémů (např. syntetické/analytické myšlení, subjektivita/objektivita, pružnost, asociační a kombinační schopnosti, přizpůsobivost, originalita, empatie)
• speciální schopnosti a nadání – pouze předpoklady k určitému typu činnosti a určitým dovednostem
• fyzická onemocnění – nemoc nebo úraz zanechává v písmu stopy, ale spolehlivá diagnostika není prokázána. Příznaky psychických onemocnění (neurózy, deprese, patologie) jsou v písmu lépe viditelné, ale rukopis určitě není dostačující na závaznou diagnózu.
• konkrétní chování v určitých situacích – z písma můžeme určit tendence nebo vlohy a z nich odvodit pravděpodobné projevy pisatele (např. závislost, výbušnost, agresivita, nesoustředěnost)
• nelze věštit budoucnost – dá se určit aktuální téma, které se pisateli opakovaně vrací a různé události mu ho zrcadlí a připomínají.

Grafologie vychází z ověřených obecných zákonitostí:

• písmo je „mozkopis“ – pohyb řízený mozkem (relativně nezávislý na motorice rukou)
• písmo je fixovaný výrazový pohyb - fixovaný znamená, že zanechává stopu, která je zachycená, neměnná a můžeme ji následně zkoumat a rozebírat. Každý duševní děj a citový stav se odráží ve vnějším chování. Tento vnější projev (výraz) je individuální a dlouhodobě stálý – odráží povahu svého vykonavatele. Jde o to výraz správně přečíst a vysvětlit.
• psací pohyb je částečně nevědomý (neuvědomovaný, přirozený) a částečně vědomý (záměrný). Čím více je pohyb spontánní, bezděčný, tím větší je jeho výrazová hodnota a tím více spolehlivých informací pro grafologa. Nevědomá složka se může více projevit až po dosažení zručnosti v psaní (když je pohyb dostatečně zautomatizovaný, pisatel nepřemýšlí o každém písmenku, ale má v hlavě celou větu, kterou chce napsat). Nejvíce vědomé pozornosti věnuje pisatel na začátku a na konci psaní, uprostřed je nejvíce informací pro grafologa (zákon o směru pozornosti).
• písmo je symbolický úkon – dnešní vysoce zracionalizované a zjednodušené písmo v sobě stále nese svůj obrazový základ. Symboly odkazují k něčemu důležitému, platnému a významnému, co je neviditelné. Tento skrytý význam grafolog odhaluje pomocí výkladu symboliky tvarů, směrů pohybu, psací plochy.

V písmu se odráží aktuální nálada a fyzická kondice (např. radost, optimismus, smutek, deprese, přepracovanost, únava). Může to být momentální stav, nebo i obraz současné dlouhodobější životní etapy. V písmu se také může demonstrovat touha po určitých vlastnostech - pisatel chce např. působit vzorně a spořádaně, a tak píše úhledně, nebo obdivuje jinou osobu či osobnost a napodobuje její písmo.

Je potom úlohou grafologa, aby proměny v písmu správně interpretoval a vysvětlil pisateli, co je dáno konkrétní situací a kdy se jedná o stylizaci. Stylizace často souvisí s kompenzací něčeho, co pisatel pociťuje jako své slabé stránky, ale neuvědomuje si, že trvalá kompenzace mu ubírá energii. Odhalení a zvědomění takového vzorce chování může být velmi úlevné.

Každý grafolog má svůj postup rozboru. Důležité je rozebrat komplexní dojmové znaky a popsatelné a měřitelné znaky písma. Bez těchto částí se grafologický rozbor neobejde.

Já postupuji následovně:

Naladím se na rukopis a nechám k sobě přicházet obrazy, které písmo vyvolává. Potom vyhodnotím komplexní dojmové znaky písma (pohyb/forma, fixace, rytmus, harmoničnost, individuálnost) a udělám základní typologii pisatele (temperament, introverze/extroverze, dominance/submisivita, afiliace/hostilita, poznávací funkce, aktivní/pasivní vůle, sebepojetí, motivace). Poté rozeberu měřitelné a popsatelné znaky písma (jako je vázání, tlak, tah, velikost, sklon, šířka atd.) a tak ověřím a potvrdím charakteristiku osobnosti a zkonkretizuji možné projevy chování v určitých situacích. Formuluji si závěry a nahrávám si nápady na diktafon. Nechám myšlenky uklidnit a usadit.

Druhý či třetí den se k rozboru vrátím a sepíšu závěrečnou syntézu pro klienta. Ta obsahuje charakteristiku osobnosti a také aktuální téma, které pisatel momentálně řeší. Rozbor doplním vhodnými obrázky vystihujícími energii pisatele. Zformuluji otázky a náměty, které potom společně s klientem procházíme při osobní konzultaci.